Reklama
 
Blog | Marek Hovorka

Volič indiánským stopařem

Poprvé naostro. Po volbě vedení a pracovním setkání konečně řádné zastupitelstvo. Podklady daly v součtu přes pět set stran. Co bod, to návrh krátkého usnesení a zdůvodnění magistrátních úředníků – často doplněné přílohami smluv, jejich dodatky, kopiemi katastrálních map, dopisy žadatelů. Starší razítka střídají novější, podpisy se proměňují, paragraf vedle paragrafu. Několik hodin čtení. Minulost města se prolíná s časem, který bude následovat.

Proč se nikdo z koalice neptá?

Začíná schůze. Zatímco primátor a jeho náměstci rychle předkládají jeden bod za druhým, nikdo z koaličních zastupitelů se na nic neptá. Možná i proto, že když se na konci roku na pracovním zastupitelstvu věcně zeptali, některým kolegům se to prý nelíbilo. Proto se pořádají – neveřejná – setkání jednotlivých zastupitelských klubů a následně i všech koaličních zastupitelů. Veřejně se ptají jen ti, kteří mají nejméně informací – opozice.

O čem se nepíše, a přitom to vypovídá o mnohém

Reklama

Z toho, co jsem napsal, vyplývá, že s hlasy koalice se předem počítá. Proto mi přijde zajímavější sledovat, jak hlasují ti ostatní. Výhodou komunální politiky – oproti té parlamentní – totiž je, že se opozice nestaví a priori proti, a tak z jejího hlasování lze číst a věštit budoucnost jako z logru na dně hrnku s kávou. Podobně zajímavé jsou i situace, kdy se koalice vyjadřuje k opozičnímu návrhu.

Nejvýrazněji to tentokrát ukázalo, když se hlasovalo o komunistickém návrhu na snížení – nesmyslně drahých – jízdenek MHD. Odmítlo jej 14 zastupitelů, tedy jen silnější polovina koalice. 11 zastupitelů návrh podpořilo a dalších 10 se zdrželo. Výsledkem tedy zatím není změna jízdného – i proto, že vedení města přislíbilo do dubna připravit vlastní návrh -, ale zastupitelé dali kouřovými signály najevo, že je čas k činu.

Hra gest

Největší kouzlo v této hře znaků tak často nemají tlačítka „pro“ nebo „proti“, ale mnohoznačné „zdržel se“. Chce-li se proto volič pokusit více porozumět politikům, měl by se proměnit v indiánského stopaře nebo námořního kapitána, který z jemných náznaků zbytků stop v lese nebo odlesku mořských vln na horizontu dokáže vyčíst změny větru či počet koní. Mám-li se v kůži námořního začátečníka pokusit z tohoto hlasování něco vyčíst, věštím, že se cena jízdenek letos přeci jen sníží.

Říkám si, kéž bych měl pravdu. Ale o tomto již tlačítko „zdržel se“ nevypoví. Zde bude záležet na těch, kteří se rozhodnou zmáčknout „pro“. Na změnu věcí bývá hra gest málo. Uvidíme v dubnu.

Jistě, pane ministře

Závěrem otázka. Jak myslíte, že se jmenuje firma, která vyrobila hlasující zařízení jihlavskému magistrátu? Ministr. To je alespoň napsáno pod displejem každé hlasovací jednotky. Přišlo mi to vtipné. Jsme sice zastupitelé, ale když hlasujeme, můžeme se cítit tak trochu i ministry. Příště se podívám, zda i primátorské hlasovací zařízení tam má napsáno Ministr, anebo třeba… Premiér.